Jak se topí v USA

(17.7.2010) Tentokrát je cestopis spíše pomyslný. O tom, jaké vytápění se preferuje v USA, nám povyprávěl člověk snad nejpovolanější – projektant HVAC (Heating, Ventilation and Air Condition) z Nashvillu ve státě Tennessee, Michal Skubenič.

Jaký je nejčastější zdroj tepla a chladu například pro rodinný dům?
Zdrojem tepla a chladu bývá jednotka, která v létě ochlazuje vzduch a v zimě jej ohřívá (často je ohřev vzduchu řešen pomocí elektrického dohřevu nebo plynového hořáku – „tepelné čerpadlo“ v jednotkách je vyladěno spíš na letní provoz, proto samo o sobě plné vytápění nezvládne). Jednotky bývají buď kompaktní, umístěné venku, anebo „split“ - kde část je venku a část vevnitř, přičemž kondenzátor je propojen s výparníkem chladivovým okruhem. Poslední dobou jsou velmi populární „ground source“ systémy, zvláště u nákladnějších komerčních aplikací. „Ground source“ jsou systémy s plošným kolektorem nebo vrtem, kde voda je rozvedena k vnitřním jednotkám, kde je teplo (či v létě chlad) předáváno do vzduchu. Je to tedy systém země – vzduch, který v Evropě rozšířen příliš není.

Mluvíš o plynu. Jak je plynofikován např. Nashville?
Plynofikace je rozsáhlá a velká většina teritoria je pokryta sítí zemního plynu, asi jako v České republice. Na okrajových místech je pak možné využít nabídky dodavatelů stlačeného plynu (LPG).

Jací výrobci jsou na trhu rozhodující?
Nejsilnějšími hráči na trhu HVAC systémů a technologií jsou TRANE (divize korporace American Standard), YORK (před pár lety koupená korporací Johnson Controls) a CARRIER (ten je zase subdivizí UTC). Poslední z nich, Carrier, byl od dvacátých let průkopníkem klimatizace a na trhu dlouho dominoval. Mimojiné tato společnost a její první systémy klimatizace v podstatě umožnily industrializaci Jihu. Do té doby to byla z největší části jen zemědělská oblast. Kromě toho je zde pak spousta dalších, menších, kteří se specializují někdy spíše na atypická řešení, jindy vyhrávají svou cenou, ale žádný z nich neposkytuje komplexní řešení jako „velká trojka“.

A nyní spíš k práci projekční organizace. Mluvíš o tom, že jsou tři rozhodující firmy – podle jakého klíče je vybíráš?
Snažím se být objektivní a zákazníkovi navrhnout to, co je pro něj nejvhodnější. A pokud je nabídka srovnatelná, snažím se výrobce „rotovat“, tj. dát příležitost všem. Dá se říct, že „velká trojka“ výrobců je hodně srovnatelná v sortimentu, kvalitě, záručních podmínkách, servisu i ostatních aspektech, a proto - z našeho pohledu konzultantů - nastavuje určitý „zlatý standard“ kvality služeb, pod který našim klientům nedoporučujeme jít v honbě za úsporami. Konkurence mezi nimi navzájem a mezi ostatními firmami na trhu s AC technikou je opravdu nelítostná, a to je k velkému prospěchu zákazníka.

V České republice nabízejí výrobci projektantům provize, takže projektant, který je placen zákazníkem, často navrhne takové zařízení, kde má největší provizi, aniž by toto zařízení bylo pro zákazníka nejvhodnější.
O takovém způsobu jsem v USA nikdy neslyšel. Ani výrobci by si to snad nedovolili, a domnívám se, že pokud by se něco takového o projekční organizaci zjistilo, dlouho by na trhu nevydržela. Pozvání na oběd či drobná pozornost se za úplatek nepovažuje, ale pokud by firma nabídla něco víc, zavdalo by to jistě příčinu k zahájení právních kroků.

A teď k samotné firmě Kurzynske – jaký okruh služeb nabízí?
Společnost je čistě projekční a specializuje se na veškerá technická zařízení budov – tj. od naší HVAC přes sanitární techniku po elektroinstalaci. A zákazníci, většinou projekční ateliery, které navrhují kompletní stavby, jsou z celých USA. Někdy je zákazníkem přímo koncový uživatel – třeba školy, řetězce s rychlým občerstvením, banky či jiné – převážně, když se rekonstruují pouze technická zařízení.

Jsou na trhu i společnosti, které zařízení projektují a zároveň dodávají a montují zařízení?
Ano, tyto organizace se nazývají design–build a jsou užitečné zejména tam, kde zákazník nemá koordinaci mezi projekčním atelierem a dodavatelem, a tudíž záruka je na jedné společnosti.

Jak jsou motivováni a odměňováni projektanti ve společnosti Kurzynske nebo obecně?
Odměňování je hodně individuální, vedoucí skupiny odměňuje projektanty podle subjektivních i objektivních kritérií (je sledován čas, který pracovník tráví na zakázce, a kolik je za něj účtováno). Mezi kolegy není zvykem diskutovat o svých odměnách či podmínkách. Zjednodušeně, mzda se pohybuje měsíčně přibližně od $3,000 po $7,000, který dosáhne velmi zkušený a samostatný projektant.

A snad poslední otázka – co dělají projektanti společnosti Kurzynske ve volném čase?
Jako v České republice, každý má své zájmy. Tím mým největším je už několik let amatérský hokej v místní nashvillské lize, a pokud je volna víc, tak cestování, často třeba do mnou oblíbeného Mexika.

Děkujeme za rozhovor.
Rozhovor vedl bývalý spolužák Michala, Radomír Drozd.

zpět do cestopisů